Naši studenti v Číně

Náš dvoutýdenní výlet začal v sobotu 16. 7. 2016 na letišti Václava Havla v Praze, kde jsme všichni obdrželi nepřehlédnutelné zelené šátky s logem Konfuciova institutu a s nimi i pokyny a všechny potřebné informace k cestě i celému pobytu. Seznámili jsme se s našimi spolucestujícími ze Zlína, Prahy, Vysokého Mýta a dalších škol z celé republiky.

Naši cestu jsme odstartovali ve velkém stylu. Doslova. Do Dubaje jsme letěli největším osobním letadlem světa – Airbusem A380. V Dubaji jsme přestoupili na jiné letadlo a vyrazili směr Peking. Tam už na nás čekal autobus, který nás odvezl do hotelu.

Večer jsme strávili zkoumáním okolí a pokusem zvyknout si na ‚skleníkové‘ počasí (neúspěšně). Dále pak večeří v nedaleké restauraci, kde si pro nás připravili plno místních specialit. Nechyběly všelijaké masové i zeleninové směsi, více druhů smaženého masa, mořských plodů, hub a samozřejmě rýže. Možnostmi výběru jsme byli příjemně překvapeni, avšak pouze prvních pár dní. Smažené jídlo s dezertem v podobě melounu se totiž vesměs celých 14 dní opakovalo, což se později projevilo na našem zažívání a někomu způsobilo nemalé problémy.

Vraťme se ale k programu – další den jsme navštívili nejvýznamnější a největší (opět myšleno doslova) čínskou památku. I přesto, že nám počasí zrovna moc nepřálo, Velká čínská zeď bezpochyby všechny ohromila. Ve vymezeném čase se každý z nás samozřejmě snažil dostat co nejvýš, což byl někdy v takovém množství turistů problém. Zpocení a unavení jsme pak nasedli do autobusu a vyrazili na zkoušku na zahajovací ceremoniál, kde jsme se setkali s ostatními účastníky z různých zemí Evropy.

Třetí den jsme opět podnikli menší výlet autobusem – tentokrát na Tiān'ānmén Square neboli Náměstí Nebeského klidu. Počasí nám opět příliš nepřálo, dokonce přišlo zhoršení v podobě vytrvalého deště. Odpoledne nás čekal onen slavný zahajovací ceremoniál, kde jsme předvedli něco z české historie a kultury v podobě prezentace a tance polky. Za odměnu každý z nás dostal 10 (!) anglicko-čínských knížek určených k samostudiu a vzdělávání se, což nám udělalo velkou radost, zvláště při pomyšlení na váhový limit zavazadel při zpáteční cestě, do kterého se někdo sotva vešel i bez knížek.

Další den byl opět ve znamení deště. I přes uklidňující slova, která jsme vyslechli při dopolední návštěvě české ambasády, déšť neustával. Odpoledne jsme ještě promáčení navštívili Konfuciův institut v Pekingu, jehož součástí bylo i „China exploratium“, kde jsme měli možnost vyzkoušet si operní kostýmy, otestovat své znalosti různými kvízy a další zajímavé aktivity, většinou interaktivní formou. Při zpáteční cestě jsme poznali, jak vypadá Peking zasažený povodněmi a některé z nás možná překvapila stále neustupující pozitivní nálada a úsměvy na tvářích místních obyvatel, pro které to znamenalo jenom nasadit holínky a pláštěnky a dál běžně fungovat, bez ohledu na vodu všude kolem, sahající v některých místech už téměř po kolena.

Ve čtvrtek jsme navštívili Zakázané město. Déšť už ustal a hladina vody klesla, tudíž se výlet vydařil. Co nás zde nejvíce překvapilo, byly asi zástupy místních obyvatel, kteří překypovali touhou vyfotit se s námi a když ne s námi tak alespoň nás jako skupinu. Pro některé jsme se tak stali větší atrakcí než je samotné Zakázané město. Odpoledne jsme se přemístili do Tianjinu, kde začala druhá část našeho programu – ta vzdělávací.

V pátek dopoledne nás čekala první lekce čínského jazyka, kde jsme si trochu osvěžili základy čínštiny. Někteří z nás z toho měli možná trochu strach, ale naše milá a sympatická učitelka Erin nám ukázala, že není čeho se bát. Následovalo zkoušení operních kostýmů. Po obědě, v čase poledního klidu, jsme vyrazili na trh nakoupit nějaké to ovoce a po cestě jsme se stavili na zmrzlinu. Výběr byl opravdu široký. Nejvíce nás překvapil asi fazolový a hráškový nanuk. Osvěžující. Následovala první lekce kung-fu, kde jsme se naučili jednu ze sestav a poté vázání čínských tradičních uzlů. Večer proběhlo přezkoušení z toho, co jsme se dopoledne naučili.

Další dny vypadaly velmi podobně, akorát odpolední aktivity se měnily – kung-fu nahradilo tai-chi a místo vázání uzlů jsme si vyzkoušeli kaligrafii, vystřihování, vyrobili jsme si vlastní vějíř, papírovou květinu, létajícího draka, bronzovou nádobu a také vlastní operní masku. Podnikli jsme také pár výletů po Tianjinu – navštívili jsme místní kulturní centrum a muzeum, dále pak „Nanshi Food Street“, kde si přišli na své hlavně milovníci jídla, „Ancient Culture Street“ a „Italian Street“, kde jsme otestovali naše smlouvací dovednosti a slovní zásobu, kterou jsme se naučili v jedné z našich lekcí.

Naše týdenní vzdělávání bylo zakončeno písemným testem, ve kterém převažovala poslechová část. I přes strach a nervy, kterých rozhodně nebylo málo, jsme ho však všichni úspěšně dokončili. Po testu jsme si oddechli, avšak další den nás čekala ještě jedna výzva – závěrečný ceremoniál. Dostali jsme za úkol předvést, co nového jsme se zde naučili, ukázat naše výrobky a připravit si nějaké to vystoupení na rozloučenou. Rychle jsme zjistili, že pojem ‚připravit si vystoupení‘ rozhodně neznamená zapojovat nějak intenzivněji svoji fantazii, natož třeba smysl pro humor, na čemž vlastně pohořely všechny naše nápady. S dalšími škrty v našem programu ze strany vedení pomalu ale jistě ubývaly nejen nápady ale i naše trpělivost. Nezbývalo však než se přizpůsobit. S úsměvem jsme udělali vše, co nám řekli a když to celé skončilo, čekala nás už jen cesta domů.

Další den jsme se rozloučili se všemi našimi přáteli – učitelkami, fotografkou a kameramanem a vyrazili na letiště. Cesta domů byla náročná, avšak společně jsme si to užili, stejně jako celý pobyt. Shodli jsme se, že to určitě byla cenná zkušenost do života a mnoho z nás si uvědomilo, že bychom si měli více vážit toho, co máme. „Všude dobře,...“

Napsali studenti, kteří se kempu zúčastnili: Iva Komló, Zuzka Baštová, Lucka Pasterková, Tomáš Drofa, Tereza Saalová a Anežka Sejkorová