Pádlem i veršem
Sportovní vodácký kurz 2. ročníků
Že my jsme se raději v pondělí
nezůstali válet v posteli.
Vydali jsme se s dozorem a přáteli
za aktivitou, kterou jsme neznali.
Cesta byla náročná,
naše výprava po cestě bezmocná.
Přestupy a čekání
k únavě nás dohání.
Máme ovšem nutkání
dohodnout si setkání.
Ale po těch hodinách
můžem mluvit o dějinách.
Po náročné jízdě
jsme konečně na místě.
Honem nafasovat lodě, pádla, ale hlavně barely,
ať pak nesmrdíme jako makrely.
Nesmíme zapomenout na vesty,
jinak nemůžeme vyplout na cesty.
Pak další pakáž,
přenosit si bagáž.
Další úloha,
ať stan vypadá jak předloha.
Nevíme, jak postavit stan,
a tak je celý můj tým za pozdní příchod potrestán.
Po zkoušení na lodi
jdeme krámu naproti.
Po návratu poznámka:
„Hygiena a pyžámka!”
Hurá, je tu úterý,
vylézáme z “postelí”.
Naše těla
míří do kláštera.
Pak dostali jsme nabídku,
že sejdem se po obídku.
Po něm už konečně
vyrážíme na vodu společně.
Popadne nás strach,
když plujeme po vlnách.
Kánoe v řadách se strkají,
hlasité AHÓÓJ na sebe volají.
Před jezem s lodí k břehu narážíme náhodou,
s údivem zíráme,
že to nekončí nehodou.
Po hodinách na vodě
vytahujem kánoe.
Díky našemu tempu
už jsme v dalším kempu.
Po prohlídce rožmberského hradu
máme na osobní volno náladu.
U ohně popletená písnička,
co poztrácela rým,
ve vzduchu se nese plápolavý dým.
Po osobním volnu
nahazujem formu.
Ukryjem se v plátěném přístřešku,
který jsme pracně postavili na výběžku.
Středa už je tu,
na vodu zas vyjedu.
Za námi ozývá se opilých vodáků křik,
nám v očích zůstane ze strachu tik.
Líná voda tu teď teče,
odpoledne se zas vleče.
Na řece jen samej volej,
Vojta už je skoro holej.
Mě má ale jako háčka,
vyhne se nám každá zatáčka.
Náťo, nezlámej si vaz,
když Vojta nezabere včas.
Z hledání znamení
všichni jsme znavení.
Slunko pálí
a my v dáli.
Když vtom nás vytočily
chladné kapky, co nás namočily.
A se vší kuráží
koušou nás tu komáři.
Po hodinovém čekání
nás bouřka stále dohání.
A tak se vodáctví zmocňují chlapíci
s dívkami na špici.
Do kempu přijíždíme promoklí,
víc už jsme zmoknout nemohli.
Po procházce do Krumlova
zmizela nám všechna slova.
Tam našli jsme sídlo
a dali si výborný jídlo.
Čtvrtek - den na vodě poslední,
vodák je skoro kompletní.
Vydáváme se napříč líné řeky,
snad tu nebudem navěky.
Po náhodném střetnutí
peřej zařídila cvaknutí.
Slyším, když jsme u proudu:
„Náťo, pádlo, to je v čoudu.”
Vojta volá:
„Já jsem vodák, kdo je víc?
Bez vesty už nedám nic.”
Zmocnili jsme se výhledu
na našem výletu.
Prohlédli jsme si zahradu
krumlovského hradu.
Při naší jídelní pauze
došlo k menší kauze.
Někteří museli jít po silnici,
aby došli k nemocnici.
Už se těším, až vylezu
po sjetí posledního jezu.
Kemp Zlatá Koruna,
dovolte jít na ruma.
Večer popadla nás bouře,
kolem stanů jenom louže.
Dostali jsme varování
o brzkém vstávání.
Po tom, co jsem se šla prospat,
náš stan se málem v bouřce rozpad.
V pátek čekali jsme jízdu rychlovlakem,
přišlo nám to spíš jak jízda vrakem.
Ale co víc povědět k tomu,
už jsme konečně na cestě domů.
Kde je ale záruka,
že nebude výluka?
Po doteku nádražní podlahy
přijeli jsme do Prahy,
a tak vám, moji milí přátelé,
chci za zážitky poděkovat vřele.
Natálie Justová, O2.B