Sportovní kurz v Rakousku

Náš kurz v Rakousku začal srazem v Jablonci nad Nisou na Horním náměstí. Všichni jsme čekali na autobus, který se objevil s krátkým zpožděním. Poté, co náš odvoz konečně dorazil, jsme všichni naházeli zavazadla do úložných prostorů a našli jsme si svá místečka v autobusu.

Cesta byla dlouhá, ale proběhla bez větších komplikací. V Praze jsme měli tu čest zastavit se v McDonaldu a dát si něco dobrého na zub. Dále jsme měli pár dalších zastávek. Z Jablonce jsme vyjížděli kolem osmé ráno a na místo jsme přijeli kolem sedmé hodiny večerní. Takže 11 hodin cesty. Mně cesta sama o sobě utíkala velmi rychle, obzvláště za rakouskými hranicemi. Tam jsem se měla doopravdy čím kochat.

Dorazili jsme do vesničky ve východním Tyrolsku – Lavant. Ještě ten den, co jsme přijeli (pondělí), jsme se šli podívat na místní kostel a pokochali jsme se zdejší krajinou.

Druhý den nás čekaly 3 aktivity. Má skupina začínala rafty, poté jsme si vyzkoušeli ferraty a jako poslední jsme si užili cestu zpět na penzion na koloběžkách. Druhá skupina měla nejdříve koloběžky, s kterými dorazili do místa, kde nás čekaly ferraty, a následovně pluli dále na raftech. Musím si dovolit říct, že naše únava se dostavila již po tomto prvním dni. Byli jsme ale naprosto spokojení, protože jsme byli plní dojmů.

Ve středu nás původně měl čekat výšlap na Lienzské Dolomity, ale muselo se nám to přeložit na čtvrtek, protože chata, na které měl být výšlap zakončen, nebyla ve středu otevřená. V tento den jsme tedy opět splouvali řeku na raftech, ale tentokrát nás autobus dovezl více severněji. Tato pasáž byla divočejší než v úterý. Myslím si, že si to každý ohromně užil! Na vodě jsme byli cca do 15.00 a čekala nás převlíkačka a pauza na obídek. Poté nás autobus odvezl k Raggaschluchtu. To bylo mistrovské dílo… Byly to divoké vody à vodopády, které vymlely velmi hluboká koryta do skalisek. Poté nás už čekal jen návrat na penzion a trocha odpočinku na další den.

Následující den nás čekal už zmiňovaný výšlap. Řidič autobusu nám ušetřil velký kus cesty. Vyvezl nás až na parkoviště pod rakouské Dolomity. Výšlap pro nás byl velmi náročný, bylo vedro a únava už byla znát. Vše pak zkomplikoval déšť, který přišel dříve, než měl. Byla veliká zima a kamení s kořeny začaly klouzat, tzn. že jsme se museli sebrat a jít zpět stejnou cestou. Mnoho lidí se rozklepalo, ale povedlo se nám je uklidnit a v pořádku dostat zpět do bezpečí. Tím tak nějak náš výkon skončil. Došli jsme si u parkoviště na jídlo do Dolomiten Hütte. Tam jsem se také pokochali výhledem. Pak už následovala jen cesta domů, kde jsme mohli mít volnou zábavu. Z toho jsme měli ohromnou radost!

V pátek nás čekal už jen výlet do města Lienz. Je to městečko italského původu. Strašně se mi tam líbilo. Po malém rozchodu na nákup suvenýrů jsme se vydali na 2. největší bobovou dráhu v Evropě àOsttirodler - Sommerrodelbahn Hochstein Lienz. Bylo to naprosto bombastické! Rozhodně to bylo dokonalé zakončení našeho suprového kurzu.

A pak už jen dobalování a kontrola pokojů. Taky všechna zavazadla nacpat do autobusu a kecnout si na své místečko. Počkat si, jestli nebudeme mít világoš za nepořádek na pokojích a tak dále… Naštěstí vše prošlo hladce, a tak jsme byli připraveni jet domůůů.

Cesta zpět domů nám trvala o něco déle než cesta tam. Jeli jsme necelých 12 hodin. Opět nám bylo dovoleno zastavit se na večeři v McDonaldu. Tam jsme se naďobli a jeli dál směr sever. Cesta byla opět bez závažných komplikací. Do Jablonce jsme se vrátili kolem 2. hodiny ráno.

Velké dík patří našemu velmi šikovnému řidiči, který nás přivezl i odvezl bez sebemenších problémů. Dále moc děkujeme paní učitelce Barboře Jarolímové, která si na programu tohoto kurzu dala velice záležet, nemluvě o tom, jak složité bylo tento kurz zařídit a zorganizovat. Další dík bych věnovala našim doprovodům, a to paní učitelce Lucii Hurtové, dále paní učitelce Heleně Kubišové a paní učitelce Elen Deváté a naposledy našemu instruktorovi Tomášovi. Mnohokrát děkujeme a všeho si moc vážíme!

DĚKUJEME!