Turistický kurz v Lužických horách
Tak trochu pohledem učitelky
Den první: Sraz v ranních hodinách na vlakovém nádraží v Liberci. Všichni, kteří tu mají být, tady jsou. Výborně. Vyrážíme směr Jiřetín pod Jedlovou. Počasí ideální, nálada taktéž. Ubytováváme se v jiřetínském sportovním centru, pokoje jsou útulné a všechny možné kurty a hřiště v areálu jakbysmet. Odpoledne se odhodlaně vydáváme na první túru. Nebudeme troškařit, takže hned v úvodu zdoláváme sjezdovku s převýšením přes 300 metrů. Hledala jsem cestu po rovině, vážně. Neunikla nám Křížová hora, rozhledna Jedlová ani zřícenina hradu Tolštejn.
Den druhý: Luž. Bez dobytí nejvyššího vrcholu Lužických hor nemůžeme domů. Po snídani směle vyrážíme vzhůru a před polednem se zapisujeme do vrcholové knihy. Ani to moc nebolelo. Zasloužená odměna na chatě Luž zamotala hlavu i samotnému číšníkovi. Dvě hlavní jídla pro jeden žaludek asi není místní folklor, kluci J
Den třetí: Dnes žádné velké túry, slibuji. Míříme do adrenalinového parku. Čeká nás obří houpačka a lezení po 10metrovém kůlu. Na první pohled nic závratného, realita je však divočejší. Klobouk dolů, téměř všichni svůj strach překonali. Oběd v místní lívancovně byl zaslouženým balzámem na pocuchané nervy. Odpoledne nás čekala hornická štola, kterou nás provedl „jeden starší muž z Jiřetína“. O něm by mohl veršovat i sám Edward Lear (účastníci kurzu vědí), námětů by měl bezpochyby nespočet. A večer? Turnaj v beachvolejbalu a tělocvikářský kvíz, to vše završené táborákem s „vypečenými“ buřty.
Den čtvrtý: Horko kulminuje, vyrážíme směr přírodní koupaliště Mašiňák. Je to kousek, opravdu. Nevěřící naměřili k rybníku od 3,5 do 5 km. Já si trvám na svém, mobily lžou, je to za rohem. Odpoledne se točí mapou. Orientační běh by byl příjemným zpestřením, kdyby nám ho neznámý záškodník neposunul do vyššího (nesplnitelného) levelu. Některé kontroly se bohužel ztratily, zdatní žáci nikoliv.
Den pátý: Odjezd. Uteklo to jako voda. Cíl kurzu byl splněn. Všichni sportovali, někteří rádi, jiní ještě raději. Děkuji kolegyni Janě Marcinové za skvělou spolupráci a všem účastníkům uděluji pochvalu. Tak zase někdy příště! J
Mgr. Helena Kubišová